Směrnice o audiovizuálních mediálních službách – obecné zásady

Technologická neutralita

Směrnice o audiovizuálních mediálních službách se vztahuje na všechny služby s audiovizuálním obsahem bez ohledu na technologii použitou k dodání obsahu. Pravidla platí bez ohledu na to, zda sledujete zprávy nebo jiný audiovizuální obsah v televizi, na internetu, kabelu nebo v mobilním zařízení. S ohledem na míru výběru a kontroly uživatelů nad službami směrnice o audiovizuálních mediálních službách rozlišuje mezi lineárními (televizní vysílání) a nelineárními službami (na vyžádání).

Odstupňovaná regulace

Rozlišení mezi tradičními televizními kanály a službami na vyžádání je základem dvoustupňového regulačního přístupu. Směrnice uznává soubor základních společenských hodnot použitelných na všechny audiovizuální mediální služby. Poskytuje však mírnější regulaci pro služby na vyžádání, kde mají uživatelé aktivnější úlohu při rozhodování o obsahu a době prohlížení.

Všechny audiovizuální mediální služby musí dodržovat základní úroveň povinností v těchto oblastech:

• identifikace poskytovatelů mediálních služeb
• zákaz podněcování k nenávisti
• přístupnost pro osoby se zdravotním postižením
• kvalitativní požadavky na obchodní sdělení
• sponzorování
• umístění produktu

Pro televizní vysílání se předpokládají přísnější pravidla v oblasti reklamy a ochrany nezletilých osob vzhledem k jejich dopadu na společnost.

Oblast působnosti

Audiovizuální mediální služby

Audiovizuální mediální služby jsou:

• televizní vysílání;
• obsah vybraný diváky ("na vyžádání") prostřednictvím sítě elektronických komunikací (obvykle připojené televizní přijímače, mobilní zařízení nebo internet) pro sledování v době, kterou si zvolí;
• audiovizuální reklama.

Konkrétně je tento obsah poskytován:

• komerčně, tj. nikoli na internetových stránkách soukromých osob;
• pro širokou veřejnost, tj. bez jakékoli formy soukromé korespondence;
• jako pořad, s výjimkou internetových stránek obsahujících pomocné audiovizuální prvky, jako jsou grafické prvky nebo krátká reklama;
• v rámci redakční odpovědnosti poskytovatele mediálních služeb – to znamená, že kontroluje výběr a organizaci pořadů.

Televizní vysílání – lineární služby

Programy poskytované poskytovatelem mediálních služeb v plánovaném čase a sledované současně diváky.

Pravidla směrnice, která se vztahují pouze na televizní vysílání:

• události zásadního významu a krátké zpravodajství (kapitola V)
• kvóty na propagaci a distribuci evropských televizních programů (kapitola VI)
• lhůty pro televizní reklamu a teleshopping (kapitola VII)
• přísnější pravidla pro ochranu nezletilých osob (kapitola VIII)
• právo na odpověď (kapitola IX)

Služby na vyžádání – nelineární služby

Uživatelé programů si vybírají z katalogu nabízeného poskytovatelem mediálních služeb, aby je mohli sledovat podle vlastního uvážení.

Pravidla ve směrnici, která se vztahují pouze na služby na vyžádání (kapitola IV):

• ochrana nezletilých osob (článek 12)
• obecná propagace a distribuce evropských děl (článek 13)

Společná pravidla

Směrnice obsahuje následující pravidla, která se vztahují jak na televizní vysílání, tak na obsah na vyžádání:

• podpora režimů společné regulace a samoregulace (čl. 4 odst. 7)
• identifikace poskytovatele mediálních služeb (článek 5)
• podněcování k nenávisti (článek 6)
• přístupnost pro osoby se zdravotním postižením (článek 7)
• přenos kinematografických děl (článek 8)
• požadavky na audiovizuální obchodní sdělení (článek 9)
• sponzorování (článek 10)
• umístění produktu (článek 11)

Svoboda příjmu & amp; přenosu

Vlády členských států EU nesmí omezovat, které vysílání mohou lidé přijímat nebo které programy mohou zahraniční vysílací organizace přenášet ve své zemi, pokud je vysílání v souladu se směrnicí EU o audiovizuálních mediálních službách v zemi původu. V případě sporů mezi zeměmi, v nichž dochází k obcházení pravidel, obsahuje směrnice dvoufázový postup.

Vlády EU mohou omezit příjem určitého obsahu, jako je podněcování k nenávisti, který nemusí být v zemi původu zakázán, ale porušuje místní zákony.

Veškerá omezení musí nejprve schválit Komise na základě zavedeného postupu a jsou povolena pouze za výjimečných okolností.

• u televizního vysílání (čl. 3 odst. 2 až 3) musí docházet ke zjevnému a závažnému porušování lidské důstojnosti (podněcování k nenávisti) nebo dětí (např. pornografie, bezdůvodné násilí).
• u obsahu na vyžádání (čl. 3 odst. 4 až 6) jsou omezení rovněž odůvodněná, pokud představují vážné riziko pro jiné aspekty veřejného pořádku, zdraví nebo bezpečnosti nebo pro spotřebitele.

Omezení musí být přiměřená a musí být uplatňována pouze v zemi přijetí. Země, ze které obsah pochází, musí být předem informována.

Směrnice obsahuje dvoufázový postup řešení sporů mezi zeměmi v případě obcházení přísnějších pravidel:

Nezávazná žádost

Pokud země vznese námitku proti obsahu zahraničního televizního vysílání, které je na ni zcela nebo převážně zaměřeno, může požádat orgány v zemi původu vysílání o vydání nezávazné žádosti, aby subjekt televizního vysílání dodržoval pravidla cílové země. Faktory určující, zda je země „cílená“, zahrnují: původ příjmů z reklamy nebo předplatného, hlavní jazyk, cílená reklama a další.

Závazná omezení

Pokud subjekt televizního vysílání obchází pravidla země, která vznesla námitku, mohou tamní orgány uložit závazná omezení s předchozím souhlasem Komise a za předpokladu, že opatření jsou výhradně reakcí na obcházení. Závazná opatření by mohla zahrnovat zákaz dalšího přenosu (kabelového, pozemního, IPTV), reklamy na vysílání nebo pořady, reklamy místních společností (v rámci vlastní jurisdikce), zveřejňování v tištěných nebo elektronických programových průvodcích nebo prodej předplatného / inteligentních karet pro placenou televizi.

Přísnější pravidla

Členské státy mohou na poskytovatele mediálních služeb spadající do jejich pravomoci uplatňovat podrobnější nebo přísnější pravidla v oblastech koordinovaných směrnicí o audiovizuálních mediálních službách, pokud jsou tato pravidla v souladu s obecnými zásadami unijního práva.

Členské státy mohou například stanovit podrobnější nebo přísnější pravidla pro televizní reklamu. Tato pravidla však musí být v souladu s právem EU a nesmí se vztahovat na další přenos vysílání pocházejícího z jiných členských států.

Členské státy mohou rovněž zachovat nebo stanovit podrobnější nebo přísnější pravidla pro televizní reklamu s cílem zajistit plnou a řádnou ochranu zájmů televizních diváků. Za určitých okolností mohou pro subjekty televizního vysílání, které spadají do jejich pravomoci, stanovit různé podmínky.

Požadavky na transparentnost

Směrnice o audiovizuálních mediálních službách ukládá členským státům povinnost zajistit, aby uživatelé měli kdykoli snadný a přímý přístup k informacím o poskytovateli mediálních služeb. Uživatelé služeb musí mít přístup ke jménu a adrese poskytovatele, včetně jeho elektronické adresy nebo internetových stránek, a k příslušnému regulačnímu orgánu nebo orgánu dohledu.

Příslušnost

Orgány v každé zemi EU musí zajistit, aby všechny audiovizuální mediální služby, které z ní pocházejí, byly v souladu s jejich vlastními vnitrostátními předpisy provádějícími směrnici o audiovizuálních mediálních službách. Systém rovněž zajišťuje, aby se směrnice vztahovala na subjekty televizního vysílání, které mají dopad na publikum v EU, i když nejsou usazeny v EU. Orgány EU mohou vykonávat pravomoc prostřednictvím up-linků umístěných na jejich území nebo využíváním družicové kapacity.

Zásada země původu

Poskytovatelé se musí řídit pouze pravidly členského státu, nikoli více zemí, což poskytovatelům služeb, zejména těm, kteří chtějí rozvíjet přeshraniční podnikání, zjednodušuje situaci.

Pokud některá země EU přijme vnitrostátní pravidla, která jsou přísnější než směrnice, což mohou učinit, mohou se tato pravidla vztahovat pouze na poskytovatele v dané jurisdikci.

Jak se rozhoduje o soudní příslušnosti?

Aby se předešlo případům dvojí příslušnosti nebo nepříslušnosti, spadá každý poskytovatel mediálních služeb pro účely směrnice do jurisdikce jedné a pouze jedné země EU.

To bude záviset především na tom, kde se nachází jejich ústřední správa a kde jsou přijímána rozhodnutí vedení o programování nebo výběru obsahu. Mezi další kritéria patří umístění pracovní síly a případné satelitní spojení a využití družicové kapacity země.