Obecné zásady směrnice o audiovizuálních mediálních službách

Technologická neutralita

Směrnice o audiovizuálních mediálních službách (AVMSD) se vztahuje na všechny služby s audiovizuálním obsahem bez ohledu na technologii použitou k poskytování obsahu. Pravidla platí bez ohledu na to, zda sledujete zprávy nebo jiný audiovizuální obsah v televizi, internetu, kabelu nebo mobilním zařízení. S ohledem na míru volby a kontrolu uživatelů nad službami rozlišuje směrnice o audiovizuálních mediálních službách mezi lineárními (televizními vysíláními) a nelineárními (na vyžádání) službami.

Odstupňovaná regulace

Rozdíl mezi tradičními televizními kanály a službami na vyžádání je základem pro dvoustupňový regulační přístup. Směrnice uznává soubor základních společenských hodnot použitelných na všechny audiovizuální mediální služby. Poskytuje však jednodušší regulaci pro služby na vyžádání, kde mají uživatelé aktivnější úlohu, při rozhodování o obsahu a čase prohlížení.

Všechny audiovizuální mediální služby musí respektovat základní úroveň povinností v těchto oblastech:

• identifikace poskytovatelů mediálních služeb
• zákaz podněcování k nenávisti
• přístupnost pro osoby se zdravotním postižením
• kvalitativní požadavky na obchodní sdělení
• sponzoři
• umístění produktu

Pro televizní vysílání jsou stanovena přísnější pravidla v oblasti reklamy a ochrany nezletilých vzhledem k jejich dopadu na společnost.

Rozsah působnosti

Audiovizuální mediální služby

Audiovizuální mediální služby jsou:

• televizní vysílání;
• obsah vybraný diváky („na vyžádání“) prostřednictvím sítě elektronických komunikací (obvykle propojené televizory, mobilní zařízení nebo internet) pro sledování v době, kterou si zvolí;
• audiovizuální reklama.

Konkrétněji je tento obsah poskytován:

• komerčně, tj. nikoli na internetových stránkách soukromých osob;
• pro širokou veřejnost, tj. bez jakékoli formy soukromé korespondence;
• jako program nezahrnující internetové stránky obsahující doplňkové audiovizuální prvky, jako jsou grafické prvky nebo krátké reklamy;
• pod redakční odpovědností poskytovatele mediálních služeb – to znamená, že kontroluje výběr a organizaci programů.

Televizní vysílání – lineární služby

Pořady poskytované poskytovatelem mediálních služeb v plánovaném čase a monitorované současně diváky.

Pravidla směrnice, která se vztahují pouze na televizní vysílání:

• události zásadního významu a krátké zpravodajství (kapitola V)
• kvóty na propagaci a distribuci evropských televizních programů (kapitola VI)
• lhůty pro televizní reklamu a teleshopping (kapitola VII)
• přísnější pravidla pro ochranu nezletilých osob (kapitola VIII)
• právo na odpověď (kapitola IX)

Služby na vyžádání – nelineární služby

Uživatelé programů si vybírají z katalogu nabízeného poskytovatelem mediálních služeb, aby mohli sledovat podle vlastního uvážení.

Pravidla směrnice, která se vztahují pouze na služby na vyžádání (kapitola IV):

• ochrana nezletilých osob (článek 12)
• obecná propagace a distribuce evropských děl (článek 13)

Společná pravidla

Směrnice obsahuje následující pravidla, která se vztahují jak na televizní vysílání, tak na obsah na vyžádání:

• podpora společné regulace a samoregulačních režimů (čl. 4 odst. 7)
• identifikace poskytovatele mediálních služeb (článek 5)
• podněcování k nenávisti (článek 6)
• přístupnost pro osoby se zdravotním postižením (článek 7)
• předávání kinematografických děl (článek 8)
• požadavky na audiovizuální obchodní sdělení (článek 9)
• sponzorování (článek 10)
• umístění produktu (článek 11)

Svoboda přijímání a přenosu

Vlády EU nesmí omezovat to, které vysílání může přijímat nebo jaké programy mohou zahraniční vysílací organizace ve své zemi přenášet, pokud jsou vysílání v souladu se směrnicí EU o audiovizuálních mediálních službách v zemi, odkud pocházejí. V případě sporů mezi zeměmi, kde dochází k obcházení pravidel, obsahuje směrnice dvoufázový postup.

Vlády EU mohou omezit přijímání určitého obsahu, jako je podněcování k nenávisti, který nemusí být v zemi původu zakázán, ale porušuje místní zákony.

Veškerá omezení musí být nejprve schválena Komisí zavedeným postupem a jsou povolena pouze za výjimečných okolností.

• v případě televizního vysílání (čl. 3 odst. 2 až 3) musí dojít k zjevnému a závažnému porušování lidské důstojnosti (podněcování k nenávisti) nebo dětí (např. pornografie, bezdůvodné násilí).
• u obsahu na vyžádání (čl. 3 odst. 4 až 6) jsou omezení odůvodněná i tehdy, pokud představují vážné riziko pro jiné aspekty veřejného pořádku, zdraví nebo bezpečnosti nebo pro spotřebitele.

Omezení musí být přiměřená a musí být uplatňována pouze v zemi přijetí. Zemi, odkud obsah pochází, musí být předem oznámena.

Směrnice obsahuje dvoufázový postup řešení sporů mezi zeměmi v případě obcházení přísnějších pravidel:

Nezávazná žádost

Pokud země vznese námitku proti obsahu zahraničního televizního vysílání, který je na něj zcela nebo převážně zaměřen, může požádat orgány v zemi původu vysílání, aby vydaly nezávaznou žádost, aby subjekt televizního vysílání dodržoval pravidla cílové země. Mezi faktory určující, zda je země „cílená“, patří: původ příjmů z reklamy nebo předplatného, hlavní jazyk, cílená reklama a další.

Závazná omezení

Pokud provozovatel vysílání obchází pravidla země, která vznesla námitky, mohou tamní orgány uložit závazná omezení s předchozím souhlasem Komise a za předpokladu, že opatření jsou pouze reakcí na obcházení. Závazná opatření by mohla zahrnovat zákaz dalšího přenosu (kabel, pozemní vysílání, IPTV), reklamu na vysílání nebo pořady, reklamu místních společností (v rámci vlastní jurisdikce), zveřejňování v tištěných nebo elektronických programových příručkách nebo prodej předplatného/inteligentních karet pro placenou televizi.

Přísnější pravidla

Členské státy mohou na poskytovatele mediálních služeb spadající do jejich pravomoci uplatňovat podrobnější nebo přísnější pravidla v oblastech koordinovaných směrnicí o audiovizuálních mediálních službách za předpokladu, že jsou v souladu s obecnými zásadami práva EU.

Členské státy mohou například stanovit podrobnější nebo přísnější pravidla pro televizní reklamu. Tato pravidla však musí být v souladu s právem EU a nesmí být použitelná na přenos vysílání pocházejícího z jiných členských států.

Členské státy mohou rovněž zachovat nebo stanovit podrobnější nebo přísnější pravidla týkající se televizní reklamy s cílem zajistit plnou a řádnou ochranu zájmů televizních diváků. Za určitých okolností mohou stanovit různé podmínky pro subjekty televizního vysílání spadající do jejich pravomoci.

Požadavky na transparentnost

Směrnice o audiovizuálních mediálních službách ukládá členským státům povinnost zajistit, aby uživatelé měli kdykoli snadný a přímý přístup k informacím o poskytovateli mediálních služeb. Uživatelé služeb musí mít přístup ke jménu a adrese poskytovatele, včetně jeho elektronické adresy nebo internetových stránek a příslušného regulačního nebo dozorového úřadu.

Jurisdikce

Orgány v každé zemi EU musí zajistit, aby všechny audiovizuální mediální služby, které tam pocházejí, byly v souladu s jejich vlastními vnitrostátními předpisy provádějícími směrnici o audiovizuálních mediálních službách. Systém rovněž zajišťuje, aby se na subjekty televizního vysílání, které mají dopad na publikum v EU, vztahovala směrnice, i když nejsou usazeny v EU. Orgány EU mohou vykonávat moc prostřednictvím up-linků umístěných na jejich území nebo využívání satelitní kapacity.

Zásada země původu

Poskytovatelé se musí řídit pouze pravidly členského státu, a nikoli ve více zemích, což usnadňuje poskytovatelům služeb, zejména těm, kteří chtějí rozvíjet přeshraniční podnikání.

Přijme-li kterákoli země EU vnitrostátní pravidla, která jsou přísnější než směrnice, mohou se tato pravidla vztahovat pouze na poskytovatele v dané jurisdikci.

Jak se rozhoduje o příslušnosti?

Aby se předešlo případům dvojí příslušnosti nebo neexistence příslušnosti, spadá každý poskytovatel mediálních služeb pro účely směrnice do pravomoci jedné a pouze jedné země EU.

To bude záviset především na tom, kde se nachází jejich ústřední správa a kde jsou přijímána rozhodnutí vedení o programování nebo výběru obsahu. Mezi další kritéria patří umístění pracovní síly a jakékoli satelitní spojení a využití satelitní kapacity země.