Obecné zásady směrnice o audiovizuálních mediálních službách

Technologická neutralita

Směrnice o audiovizuálních mediálních službách se vztahuje na všechny služby s audiovizuálním obsahem bez ohledu na technologii použitou k poskytování obsahu. Pravidla platí bez ohledu na to, zda sledujete zprávy nebo jiný audiovizuální obsah v televizi, na internetu, v kabelovém nebo mobilním zařízení. S ohledem na míru volby a kontroly uživatelů nad službami směrnice o audiovizuálních mediálních službách rozlišuje mezi lineárními (televizní vysílání) a nelineárními službami (na vyžádání).

Odstupňovaná regulace

Rozlišení mezi tradičními televizními kanály a službami na vyžádání je základem dvoustupňového regulačního přístupu. Směrnice uznává soubor základních společenských hodnot platných pro všechny audiovizuální mediální služby. Poskytuje však mírnější regulaci služeb na vyžádání, kde uživatelé hrají aktivnější úlohu, rozhodují o obsahu a době prohlížení.

Všechny audiovizuální mediální služby musí dodržovat základní úroveň povinností v těchto oblastech:

• identifikace poskytovatelů mediálních služeb
• zákaz podněcování k nenávisti
• přístupnost pro osoby se zdravotním postižením
• kvalitativní požadavky na obchodní sdělení
• sponzorování
• umístění produktu

Pro televizní vysílání se předpokládají přísnější pravidla v oblasti reklamy a ochrany nezletilých osob vzhledem k jejich dopadu na společnost.

Oblast působnosti

Audiovizuální mediální služby

Audiovizuální mediální služby jsou:

• televizní vysílání;
• obsah vybraný diváky ("na vyžádání") prostřednictvím sítě elektronických komunikací (obvykle připojené televizory, mobilní zařízení nebo internet) ke sledování v době, kterou si zvolí;
• audiovizuální reklama.

Konkrétně je tento obsah poskytován:

• komerčně, tj. nikoli na internetových stránkách soukromých osob;
• pro širokou veřejnost, tj. bez jakékoli formy soukromé korespondence;
• jako pořad, s výjimkou internetových stránek obsahujících pomocné audiovizuální prvky, jako jsou grafické prvky nebo krátké reklamy;
• pod redakční odpovědností poskytovatele mediálních služeb, což znamená, že kontroluje výběr a organizaci pořadů.

Televizní vysílání – lineární služby

Programy poskytované poskytovatelem mediálních služeb v plánovaném čase a současně sledované diváky.

Pravidla směrnice, která se vztahují pouze na televizní vysílání:

• události zásadního významu a krátké zpravodajství (kapitola V)
• kvóty na propagaci a distribuci evropských televizních programů (kapitola VI)
• lhůty pro televizní reklamu a teleshopping (kapitola VII)
• přísnější pravidla pro ochranu nezletilých osob (kapitola VIII)
• právo na odpověď (kapitola IX)

Služby na vyžádání – nelineární služby

Programy si uživatelé vybírají z katalogu nabízeného poskytovatelem mediálních služeb, aby je mohli sledovat podle vlastního uvážení.

Pravidla směrnice, která se vztahují pouze na služby na vyžádání (kapitola IV):

• ochrana nezletilých osob (článek 12)
• obecná propagace a distribuce evropských děl (článek 13)

Společná pravidla

Směrnice obsahuje následující pravidla, která se vztahují jak na televizní vysílání, tak na obsah na vyžádání:

• podpora režimů společné regulace a samoregulace (čl. 4 odst. 7)
• určení poskytovatele mediálních služeb (článek 5)
• podněcování k nenávisti (článek 6)
• přístupnost pro osoby se zdravotním postižením (článek 7)
• přenos kinematografických děl (článek 8)
• požadavky na audiovizuální obchodní sdělení (článek 9)
• sponzorování (článek 10)
• umístění produktu (článek 11)

Svoboda příjmu & přenos

Vlády členských států EU nesmějí omezovat, které pořady mohou lidé přijímat nebo jaké pořady mohou zahraniční provozovatelé vysílání ve své zemi přenášet, pokud je vysílání v souladu se směrnicí EU o audiovizuálních mediálních službách v zemi původu. V případě sporů mezi zeměmi, kde dochází k obcházení pravidel, obsahuje směrnice dvoustupňový postup.

Vlády EU mohou omezit příjem určitého obsahu, jako je podněcování k nenávisti, který nemusí být ve své zemi původu zakázán, ale porušuje místní zákony.

Jakákoli omezení musí být nejprve schválena Komisí na základě stanoveného postupu a jsou povolena pouze za výjimečných okolností.

• v případě televizního vysílání (čl. 3 odst. 2 až 3) musí docházet ke zjevnému a závažnému porušování lidské důstojnosti (podněcování k nenávisti) nebo dětí (např. pornografie, bezdůvodné násilí).
• u obsahu na vyžádání (čl. 3 odst. 4 až 6) jsou omezení rovněž odůvodněná, pokud představují vážné riziko pro jiné aspekty veřejného pořádku, zdraví nebo bezpečnosti nebo spotřebitele.

Omezení musí být přiměřená a uplatňovaná pouze v zemi přijetí. Země, ze které obsah pochází, musí být předem informována.

Směrnice obsahuje dvoustupňový postup řešení sporů mezi zeměmi v případě obcházení přísnějších pravidel:

Nezávazná žádost

Pokud země vznáší námitky proti obsahu zahraničního televizního vysílání, které je zcela nebo převážně zaměřeno na ni, může požádat orgány země původu vysílání, aby vydaly nezávaznou žádost, aby subjekt televizního vysílání dodržoval pravidla cílové země. Faktory určující, zda je země „cílená“, zahrnují: původ příjmů z reklamy nebo předplatného, hlavní jazyk, cílená reklama a další.

Závazná omezení

Pokud subjekt televizního vysílání obchází pravidla země, která vznesla námitku, mohou tamní orgány uložit závazná omezení s předchozím souhlasem Komise a za předpokladu, že opatření jsou pouze reakcí na obcházení. Závazná opatření by mohla zahrnovat zákaz dalšího přenosu (kabelový, pozemní, IPTV), reklamu na vysílání nebo pořady, reklamu místních společností (v rámci vlastní jurisdikce), zveřejňování v tištěných nebo elektronických programových průvodcích nebo prodej předplatného / inteligentních karet pro placenou televizi.

Přísnější pravidla

Členské státy mohou uplatňovat podrobnější nebo přísnější pravidla v oblastech koordinovaných směrnicí o audiovizuálních mediálních službách na poskytovatele mediálních služeb spadající do jejich pravomoci, pokud jsou tato pravidla v souladu s obecnými zásadami práva EU.

Členské státy mohou například stanovit podrobnější nebo přísnější pravidla pro televizní reklamu. Tato pravidla však musí být v souladu s právem EU a nesmí se vztahovat na další přenos vysílání pocházejícího z jiných členských států.

Členské státy mohou rovněž zachovat nebo stanovit podrobnější nebo přísnější pravidla týkající se televizní reklamy s cílem zajistit plnou a řádnou ochranu zájmů televizních diváků. Za určitých okolností mohou stanovit různé podmínky pro subjekty televizního vysílání, které spadají do jejich pravomoci.

Požadavky na transparentnost

Směrnice o audiovizuálních mediálních službách ukládá členským státům povinnost zajistit, aby uživatelé měli kdykoli snadný a přímý přístup k informacím o poskytovateli mediálních služeb. Uživatelé služeb musí mít přístup ke jménu a adrese poskytovatele, včetně jeho elektronické adresy nebo internetových stránek, a k příslušnému regulačnímu orgánu nebo orgánu dohledu.

Příslušnost

Orgány v každé zemi EU musí zajistit, aby všechny audiovizuální mediální služby, které z ní pocházejí, byly v souladu s jejich vlastními vnitrostátními předpisy, kterými se provádí směrnice o audiovizuálních mediálních službách. Systém rovněž zajišťuje, aby se směrnice vztahovala na subjekty televizního vysílání, které mají dopad na publikum v EU, a to i v případě, že nejsou usazeny v EU. Orgány EU mohou vykonávat pravomoc prostřednictvím up-linků umístěných na jejich území nebo využíváním satelitní kapacity.

Zásada země původu

Poskytovatelé musí pouze dodržovat pravidla členského státu spíše než ve více zemích, což poskytovatelům služeb, zejména těm, kteří chtějí rozvíjet přeshraniční podnikání, zjednodušuje situaci.

Pokud některá země EU přijme vnitrostátní pravidla, která jsou přísnější než směrnice, jak může svobodně učinit, lze je použít pouze na poskytovatele v této jurisdikci.

Jak se rozhoduje o soudní příslušnosti?

Aby se zamezilo případům dvojí jurisdikce nebo nepříslušnosti, spadá pro účely směrnice každý poskytovatel mediálních služeb do pravomoci jedné a pouze jedné země EU.

To bude záviset především na tom, kde se nachází jejich ústřední správa a kde jsou přijímána manažerská rozhodnutí o programování nebo výběru obsahu. Mezi další kritéria patří umístění pracovní síly a jakéhokoli satelitního uplinku a využití satelitní kapacity země.